Jeden citát co jsem sem dala před chvíli přesně vystihl mojí.. momentálně asi nejenom mojí.. situaci v životě.. Ten citát zněl: Na životě miluji tu rozmanitost.Každý den mě nasere někdo jiný
Právě teď jak už jsem psala v předchozím článku, máme ve třídě nějaké nespory. Ale nechápu proč sakra musí existovat takový lidi, kteří se chovají jako kamarádi (popř. kamarádky), ale za Vašimi zády vás pomlouvají. Nebylo by přeci jednodušší říci to do očí? Ano bylo, ale to by vlastně většina těch pomlouvačných lidí nezvládla.. proto to dělají za Vašimi zády.
Takže prosím, když už musíte pomlouvat, alespoň přitom na toho dotyčného (popř. dotyčné, je-li jich více) nezírejte, právě když ho pomlouváte. Je to blbý a hned se pozná co děláte. Ale lidi zamyslete se.. chápu že občas pomlouváme někoho každý, ale to většinou jen tak ze srandy. Takhle jinak je to děsně blbý. Přece nechcete aby Vás pak taky pomlouvali né? A platí přece pravidlo, že co nechcete, aby jiní dělali Vám, nedělejte to jim.
Nebylo by to bez pomluv jednodušší?? Ušetřili by jsme spoustu času neřešením všech hádek, které kvůli tomu vznikají ;)
Existují bohužel :/